KARBON /hradecko-kyjovické souvrství/
CARBONIFEROUS /hradec-kyjovice formations/

Karbon je paleozoickým obdobím, které spadá do časového úseku stanoveného přibližně mezi 358,9 ± 0,4 a 298,9 ± 0,2 miliony lety (Grandstein et al., 2012). Nejtypičtějším karbonským sedimentem jsou sloje černého uhlí, které daly útvaru název karbon. Uhelné sloje vznikaly přeměnou rostlinné biomasy nahromaděné za vlhkého podnebí z bujně rostoucí vegetace v rostlinných močálech. Rychlým překrytím dalšími sedimenty se za nepřístupu kyslíku vzniklá rašelina měnila v uhlí. Tvorba ložisek černého uhlí probíhala v pánvích dvojího typu. V limnických pánvích mezi hřbety pohoří, kde probíhala sladkovodní sedimentace a v paralických pánvích, které byly dočasně zaplavovány mořem, jak je tomu i v hornoslezské pánvi (Chlupáč et al., 2002). Spodní hranice karbonu je stanovena nástupem konodonta Siphonodella sulcata se stratotypem La Serre ve Francii. Jeho svrchní hranice je definována v mezinárodním stratotypu Aidaralaš na Uralu. Období karbonu se dělí na dva podútvary: spodní mississipp a svrchní pennsylvan. Globálně se po útvar mississipp člení na kratší časové úseky (tzv. stupně): tournai, visé a serpuchov. Pennsylvan se člení na stupně: baškir, moskov, kasimov a gžel. Ve střední a západní Evropě se často používá místní (tj. regionálně platné) členění na stupně tournai, visé, namur, westphal a stephan.

V době před variskou orogenezí byla většina kontinentů spojená ve dva celky, jižně ležící Gondwanu a severně od rovníku ležící Laurussii, které odděloval Rheicský oceán. V období variské orogeneze však dochází k rotačnímu pohybu Gondwany ve směru hodinových ručiček, a tím k přibližování Gondwany k Laurussii. Následkem toho se Rheicský oceán uzavírá a od konce devonu do začátku karbonu se vytváří v sasko-durynské oblasti a v dalších oblastech střední a západní Evropy vysokotlaké metamorfní jednotky (Nance et al., 2009). Dochází k postupné amalgamaci horninových bloků, což vede ke vzniku superkontinentu zvaného Pangea. Působením tlaku dochází k vyvrásnění variského horstva. V permu se k superkontinentu kolizí připojují také Kazachstánie a Sibérie (Chlupáč et al., 2002).

240 million years ago to 250 million years in the future

Nejmladší cyklus kulmské sedimentace představuje hradecko-kyjovické souvrství (fáze visé), které je rozšířeno v nejvýchodnějších částech jesenického kulmu a v jeho nadloží již spočívají sedimenty paralické molasy ostravského souvrství hornoslezské pánve. Představují jej hrubě lavicovité droby, místy přecházející až do slepenců s vložkami břidlic. Směrem do nadloží přibývá jílovitých břidlic na úkor drob. Asociace těžkých minerálů (zejména granátů) ukazují, že hlavním zdrojem materiálu v době sedimentace těchto jednotek již byly horniny moldanubika a patrně také vynořený hřbet v oblasti dnešního hornomoravského úvalu. Mocnost hradecko-kyjovického s. je do 1, 5 km.
Kulm je klastická, často flyšová facie spodního karbonu s faunou planktonického, epiplanktonického a nektonického typu (goniatité, měkkýši, trilobiti). Typickým znakem je výrazná rytmičnost s charakterem flyšových uloženin, rozšířené zejména při okrajích variského orogénu. U nás buduje rozsáhlá území střední (drahanský kulm) a severní Moravy (slezský kulm).

zdroj: Lenka Bojdová, Karbonská flóra české části hornoslezské pánve a její význam pro biostratigrafii (Carboniferous flora of the Czech part of the Upper Silesian Basin and its stratigraphic importance), BAKALÁŘSKÁ PRÁCE,Vedoucí bakalářské práce: doc. RNDr. Stanislav Opluštil, Ph.D., Praha, 2013

DOMŮ - HOME

Anthraconeilo oblongum (Hind, 1897) - velikost 24 mm, oddělení - spodní karbon, Mississippian - fáze visé, Jesenický kulm, kyjovické souvrství, Kyjovice - Bártův mlýn

Kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, podkmen: Conchifera Gegenbaur, 1878 - schránkovci, nadtřída: Diasoma, třída: Bivalvia Linnaeus, 1758 - mlži, podtřída: Protobranchia Pelseneer, 1889 - perožábří (Palaeotaxodonta), řád: Nuculanida Carter, Campbell & Campbell, 2000, nadčeleď: Malletioidea H. Adams & A. Adams, 1858, čeleď: Malletiidae H. Adams & A. Adams, 1858 - norenkovití, rod: Anthraconeilo Girty 1912 †, druh: Anthraconeilo oblongum (Hind, 1897) †.

Otisk misky běžného zástupce norenkovitého mlže spodního i svrchního karbonu, přičemž nejčastější druh je Anthraconeilo oblongum (Hind, 1897), méně častý Anthraconeilo undulatum (Phillips), který se poměrně hojně vyskytuje v ostravském souvrství. Obecně jsou misky těchto mlžů typické příčným protažením a jemnou radiální kresbou na povrchu schránky.

Popis - drobné až střední, protáhle eliptické misky. Dorsální okraj je dlouhý, zámková linie probíhá paralelně s osou misek. Přední i zadní okraj je pravidelně klenutý a elongátní, přechází bez významnějšího úhlu do mírně klenutého ventrálního okraje. Konkávní průběh okraje misky vytváří v přední části mělký lalůček. Skulptura je tvořena velmi jemnými až nezřetelnými koncentrickými nitkovitými liniemi. Výskyt těchto mlžů je globální.

V hradecko-kyjovickém souvrství je patrná změna společenstva mlžů (oproti kulmským sedimentům Drahanské vrchoviny a Nízkého Jeseníku), kdy je v moravickém souvrství dominantní Posidonia becheri postupně nahrazována jinými zástupci rodu (především P. corrugata a P. elongata). Zvýšení druhové diverzity je dále zaznamenáno až na hranici visé/namur, kdy Řehoř a Vašíček (1967) popisují z kulmských lokalit Hlučínska (strop hradecko-kyjovického souvrství a báze ostravského souvrství) 14 druhů mlžů (Anthraconeilo oblongum, Palaeoneilo luciniforme, Posidonia kochi, P. radiata, P. corrugata, Posidoniella elongata, P. minor, P. laevis, Septimyalina sublamellosa, Promytilus sp. ind., Streblochondria cf. grandaeva, Citothyris driscolli, Sanguinolites cf. interruptus, Janeia cf. primaeva).

Ze studia fauny vyplývají některé obecné zákonitosti:
1. Nejvíce druhů organismů se obvykle vyskytuje na těch lokalitách, které obsahují různé skupiny organismů (mlže, hyolity, lilijice, ramenonožce, trilobity).
2. Nejméně druhů organismů se obvykle vyskytuje na lokalitách s méně - nebo pouze jednou skupinou organismů.
3. Druhové složení ichnofauny nemusí respektovat druhové rozvinutí fosilní fauny.

Zdroj:

Martin Kováček, Tomáš Lehotský, SPODNOKARBONŠTÍ MLŽI DRAHANSKÉ VRCHOVINY (KULMSKÁ FACIE) A JEJICH STRATIGRAFICKÝ VÝZNAM, Katedra geologie PřF UP
Tomáš LEHOTSKÝ, Taxonomie goniatitové fauny, biostratigrafie a paleoekologie jesenického a drahanského kulmu, Disertační práce, MASARYKOVA UNIVERZITA, Přírodovědecká fakulta, Brno, 2008

Archaeocalamites (Asterocalamites) scrobiculatus SCHLOTHEIM, 1820 - oddělení - svrchní karbon, stupeň - spodní namur, hradecko-kyjovické souvrství, Bobrovníky - Kraví důl

Třída: Equisetopsida C. Agardh - přesličky, řád: Calamitales SUCKOW, 1784, čeleď: Archaeocalamitaceae HIRMER, 1927 †, rod: Archaeocalamites STUR, 1875 †, druh: Archaeocalamites (Asterocalamites) scrobiculatus SCHLOTHEIM, 1820 †.

Tento přesličkovitý strom je blízkým příbuzným běžnějšího, ale mladšího rodu Calamites BRONGNIART, 1828. Stonek rodu Archaeocalamites STUR, 1875 se skládá z více nevětvených nodů, po nichž následuje nodus s menším počtem větví. Stonek je až 16, 5 cm široký. Průběžné cévní svazky stélé zanechávají otisky, které vypadají jako průběžná žebra. Listy jsou tenké, dlouhé a několikrát vidličnatě dělené. Často bývají zachována skulpturní jádra kmenů s článkováním nebo část jádra s žebrováním. Někdy lze v přesličce vidět i jizvy po větvích (Němejc, 1963). Často nalézáme 2 cm až 20 cm dlouhé výlitky dutin stonků s podélným rýhováním. Archaeocalamites sp. SCHIMPER, 1862 připomínaly obrovské zvětšeniny dnešních přesliček. Spolu s kapradinami a plavuněmi obývaly vlhká místa a bažiny tehdejších pralesů (Mejen, 1974). Z našeho spodního karbonu známe ještě jeden významný druh a to Archaeocalamites radiatus Lacey & Eggert (1964). Pro tento typ rostliny je typické řídké větvení stonků a větší či menší mezery mezi jednotlivými uzlinami, tzv. nody, ze kterých rostou listy (Purkyňová, 1977).

Faciálně je báze hradecko-kyjovického prostředí v ostrém kontrastu s jemnozrnnými vikštejnskými vrstvami podložního moravického souvrství (Bábek et al. 2004). Výskyt fosilního materiálu je omezen pouze na lokality Kajlovec, Vlkovice, Mokré Lazce a Heřmánky, kde se vyskytují jemnozrnné sedimenty. Flóra je zastoupena převážně přesličkovitou rostlinou Archaeocalamites scrobiculatus Schlotheim, 1820 a fosilní stopy reprezentují druhy Dictyodra liebeana, Protopaleodictyon isp. a Nereites missouriensis.
Literatura: Bábek, O. Mikuláš, R. Zapletal, J. Lehotský, T. (2004).

Rodový název Archaeocalamites je latino řecká zkomolenina, složená ze dvou slov a dal by se přeložit jako Archaios /řecky/ - starobylý, primitivní, také používáme výraz archaický a Calamus /latinsky/ - stonek. Tedy primitivní stonek = přeslička v tom horším nebo starobylá přeslička, v tom mírnějším případě. Nálezy těchto předchůdců přesliček jsou známy převážně ze spodního karbonu svrchního paleozoika. Zjednodušeně řečeno to jsou primitivnější předchůcdci o něco sofistikovanějších, přesto již vyhynulých stromovitých kalamitů - přesliček, které v daleko větším množství nalézáme v mladších karbonských vrstvách.

U rodu Archaeocalamites STUR, 1875 † byly popsány četné druhy, z nichž je velké množství v současnosti považováno za různá vývojová stádia jednoho konkrétního druhu. Rod Archaeocalamites je občas nazýván jako Asterocalamites, což je vědecké synonymum těchto starších zástupců přesličkovitých s průběžnými cévními uzly (rostlina byla přejmenována podle nové nomenklatury z Asterocalamites scrobiculatus na Archaeocalamites scrobiculatus). Vyplývá z toho, že pojmenování Asterocalamites je zastaralé, neodpovídající současné nomenklatuře.

Archaeocalamites (Asterocalamites) scrobiculatus SCHLOTHEIM, 1820 †. Zdroj: ANLEITUNG zur BESTIMMUNG DER KARBONPFLANZEN WEST-EUROPAS, Dr. W. J. JONGMANS, 's-GRAVENHAGE 1911.

Cryptosiphon ostraviensis Řehoř & Řehořová 1964, úlomky schránky mnohoštětinatce, velikost cca 5 x 10 mm, oddělení - spodní karbon, Mississippian - fáze visé, Jesenický kulm, kyjovické souvrství, Kyjovice - Bártův mlýn

Kmen: Annelida Lamarck 1809 - krožkovci, třída: Polychaeta Grube 1850 - mnohoštětinatci, řád: Terebellomorpha Hatschek, 1893 - červi, čeleď: Terebellidae Grube, 1851, rod: Cryptosiphon Börner, 1952 †, druh: Cryptosiphon ostraviensis Řehoř & Řehoř 1964 †.

Jedná se o schránku červa (správně mnohoštětinatce), který si ji slepoval z úlomků i celých misek mlžů, plžů, goniatitů atp. Úlomky na publikovaném nálezu patřily nějakým nuculidním mlžům, pravděpodobně rodu Anthraconeilo. Tyto úlomky ale do druhu nelze jednoznačně určit, protože jsou to opravdu jen kousky, přesto sestavení těchto kousků není zcela jistě náhodné a zcela určitě se jedná o pozůstatek schánky Cryptosiphona. Dochovalá část schránky mnohoštětinatce je dlouhá 100 mm. První publikovaný nález fosilního zbytku mnohoštětinatého kroužkovce z jesenického kulmu zde. Z kroužkovců se na lokalitě Kyjovice - Bártův mlýn vyskytuje ještě Cryptosiphon carbonarius Řehoř & Řehořová 1964 † a Spirorbis pusillus MARTIN, 1809 †. Řehoř & Řehořová (1972) uvádějí, že v karvinském souvrství hornoslezské pánve se Spirorbis pusillus nachází pouze ve sladkovodních horizontech.

Mnohoštětinatci (lat. Polychaeta) mají zřetelně segmentované tělo z mnoha stejných článků. Jejich měkká těla nejsou příznivá pro zachování v sedimentu, ale může se nám zachovávat jejich silně vyvinutý čelistní aparát. Čelistní elementy jsou hojné zejména v paleozoiku a byla pro ně vytvořena samostatná parataxonomická skupina Scolecodonta. Vyskytují se od prekambria do recentu.

Stručný popis: Přímé, velké trubicovité schránky, slepené z misek mlžů a ramenonožců, seřazených většinou delším rozměrem rovnoběžně s osou schránky červa.

Zdroj:
https://muzeum.geology.cz/
https://www.paleontology.cz/

Cubichnia (Seilacher 1953) - Echinoidea sp. ind.? - průměr 33 mm, oddělení - svrchní karbon, Mississippian, Serpukhovian, Moravosilesicum, jesenický kulm, stupeň - spodní Namur, hradecko-kyjovické souvrství, Bobrovníky - Kraví důl

Problematický nález ichnofosilního otisku z hradecko-kyjovického souvrství spodního namuru, který řadíme na pomezí spodního a svrchního karbonu (viz obr. zcela dole). Ichnostopa nese jisté, pro mnohé paleontology však stále problematické znaky. Dle našeho úsudku jde pravděpodobně o dosud nepopsaný, tedy alespoň lokálně nový (endemický) druh ježovky třídy Echinoidea Leske, 1778, který byl v tomto nálezu na lokalitě Kraví důl zaznamenán vůbec poprvé. Nálezy ježovek karbonského stupně namur jsou známy například z Belgie, u nás jsou však z tohoto období velmi vzácné. Velikost nalezeného jedince je 33 mm. V jejím středu je rozpoznatelný ústní otvor, jež byl na spodní straně ježovky. Je patrná také výrazná pětičetná souměrnost těla ostnokožce. Dle našeho odhadu jde o velmi ojedinělý nález, jež je znám pouze z tohoto jediného exempláře. Samotné nálezy těl ježovek, potažmo ostnů nejsou přitom ničím výjimečné (nálezy se dají počítat na tuny) a to i velmi dobře zachovalé jako 3D otisky a výtečně prokreslené. Pocházejí však převážně z mladšího oddobí druhohor a třetihor. Jdeme li však více do minulosti, tak nálezy ježovek patří spíše k těm neobvyklejším nálezům, kdy se každý nález velmi cení. Ježovky známe od ordoviku, ale až po trias (druhohory) patřily k méně hojným ostnokožcům. Z období křídy, potažmo jury patří spolu s amonity k nejběžněji nalézaným zkamenělinám. Vzledem k charakteristickému zachování a celkovému vizuálnímu stavu otisku se, jak již bylo zmíněno v úvodu popisu, s velkou pravděpodobností jedná o tzv. Cubichnia (Seilacher 1953), což je ichnofosílie představující stopu po "odpočinku" nějakého živočicha nebo spíše živočicha v klidovém, neaktivním stadiu. Konkrétně je název odvozen ze dvou latinských slov: Cubile = odpočivadlo a Ichnion = dráha, stopa. Přesto i takový doklad o přítomnosti ježovek v období spodního namuru okolí Ostravy (hradecko-kyjovického souvrství) znamená velmi významný nález, i když u mnohých vzbuzuje naprosto pochopitelnou nedůvěru. Pakliže by se přítomnost ježovek potvrdila buďto nálezem jedinné ježovky z daného souvrství nebo alespoň nálezy více ichnostop, což by pro potvrzení výskytu těchto echinoideí z vědeckého pohledu postačovalo, znamenalo by to pouze to, že náš logický předpoklad výskytu těchto ostnokožců v přímořském pobřeží hradecko-kyjovických vrstev by byl potvrzen. Kromě suchozemských naplavenin rostlin, byly na této lokalitě zaznamenány tyto kmeny, třídy, podtřídy a řády vpodstatě výhradně mořských živočichů - Annelida - kroužkovci, Bivalvia - mlži, Brachiopoda - ramenonožci, Gastropoda - plži, Goniatitida - goniatiti, Hyolitha - hyoliti, Chordata - strunatci, Nautiloidea - loděnkovití a Trilobita - trilobiti. Jedinou dosud zaznamenanou ichnostopou z lokality Bobrovníky - Kraví důl je dle našich informací Diplocraterion parallelum Torell, 1870. Diplocraterion je ichnočeleď, tvarově opisující písmeno U, u kterých byly zaznamenány vertikální lamely mezi oběmi rameny U.

Pakliže bychom chtěli určit druh, pokud se ovšem jedná o Echinoidea, musel by se objevit alespoň jeden nález ježovky z hradecko-kyjovického souvrství. Ten však podle všeho doposud schází. I kdyby jej však někdo nalezl, velmi pravděpodobně by se jednalo o nový druh ježovky a nebylo by jisté, že by tuto stopu (Cubichnii) zanechal stejný druh ježovky, takže je vlastně neurčitelná, proto ta koncovka sp. ind., tedy species indeterminabilis (neurčitelný druh). Přesto vše se jeden význačný rod ježovek, který je formálně velmi podobný této ichno stopě, v karbonu nachází. Jeho nálezy jsou globálně velmi vzácné. Jedná se o rod Palaechinus M'Coy 1844 = Palaeechinus Lovén 1874. Tento rod měl kulatou schránku, na spodní straně s kruhovitým ústním otvorem, kterému na protilehlé straně odpovídal i kruhovitý anální otvor. Tyto stopy jsou patrny i na této ichnofosílii. Ichnostopy je pro absenci detailů problematické určit i tam kde je masovější výskyt nějakého rodu živočicha, natož tam, kde jeho výskyt dosud nebyl zaznamenán. Co se týče otisků ichnofosílií, tak tam fungují poněkud opačné principy, než u klasických fosílií. Jetliže u klasické fosílie duté lůžko po živočichovi nazýváme negativním otiskem (negativ), tak u ichnofosílie je toto právě pozitivní otisk. Vydutý "polštářek" zase nazýváme jádrem.

Cuneatopteris adiantoides (Schlotheim 1820) Potonié 1907 - velikost 20 mm, oddělení - svrchní karbon, Mississippian - fáze visé, Jesenický kulm, kyjovické souvrství, Kyjovice - Bártův mlýn

Říše: Plantae Haeckel, 1866, oddělení: Tracheophyta, třída: Pteridophyta, řád: Botryopteridales, čeleď: Urnatopteridaceae, rod: Cuneatopteris Potonie 1903 †, druh: Cuneatopteris adiantoides (Schlotheim 1820) Potonié 1907 †.

Lokalita Kyjovice - Bártův mlýn, tato lokalita je v podstatě na samé hranici mezi Visé a Namurem, neboli Serpuchovem. V těchto vrstvách se tento druh začíná objevovat. Mnohem hojnější, dokonce vůdčí, je pak v nižší části ostravského souvrství, v petřkovických a hrušovských vrstvách. Velikost 20 mm - 2016.

Vědecká synonyma
Diplotmema adiantoides (Schlotheim 1820) - Kiston
Diplothmema adiantoides (Schlotheim 1820) - Kidston 1923
Diplotmema (Heterangium) adiantoides (Schlotheim 1820)
Diplotmema elegans (Brongniart 1822)
Diplothmema elegans (Brongniart 1822) - Stur 1877
Filicites (Sphenopteris) elegans Brongniart 1822 - Brongniart 1822
Filicites adiantoides Schlotheim 1820 - Schlotheim 1820
Sphenopteris adiantoides (Schlotheim 1820)
Sphenopteris (Heterangium) adiantoides (Schlotheim 1820)
Sphenopteris elegans (Brongniart 1822) - Sternberg 1825

Dictyodora sudetica Roemer - oddělení - svrchní karbon, Mississippian, Serpukhovian, Moravosilesicum, jesenický kulm, stupeň - spodní Namur, hradecko-kyjovické souvrství, Bobrovníky - Kraví důl

Třída: Ichnotaxa † - ichnofosílie, rod: Dictyodora Weiss, 1884 †, druh: Dictyodora sudetica Roemer †.

Edmooroceras kiowitzense (Patteisky 1930) - největší průměr schránky 30 mm, oddělení - spodní karbon, Mississippian - fáze visé, jesenický kulm, kyjovické souvrství, Kyjovice - Bártův mlýn

Kmen: Mollusca Linnaeus 1758, třída: Cephalopoda Leach 1817 †, podtřída: Ammonoidea Zittel 1884 †, řád: Goniatitida Hyatt 1884 †, podřád: Goniatitina Hyatt 1884 †, nadčeleď: Girtyocerataceae Wedekind 1918 †, čeleď: Girtyoceratidae Wedekind 1918 †, podčeleď: Girtyoceratinae Wedekind 1918 †, rod: Edmooroceras Elias 1956 †, druh: Edmooroceras kiowitzense (Patteisky 1930) †.

Evolutní schránka s relativně úzkým umbilikem (cca 1/5 průměru schránky). Na schránce je patrně dobře vyvinutá spirální rýha. Ve skulptuře převládají sigmoidálně prohnuté transverzální linie. Místy se mohou vytvořit v umbilikální oblasti poloměsíčité konstrikce. Sutura nebyla ve studovaném materiálu zachována. Patteisky (1929) udává jako zástupce druhu z lokality Kyjovice Sagittoceras coronula forma kiowitzensis. Po přehodnocení nálezu lze tento přiřadit k E. tornquisti. K podobnému závěru dospěli i Řehoř a Vašíček (1967).

Girtyoceras discus (Roemer, 1852) - průměr 13 mm, oddělení - svrchní karbon, Mississippian - fáze visé, Jesenický kulm, kyjovické souvrství, Slatina - Nový svět

Řád: Goniatitida Hyatt, 1884 †, podřád: Goniatitina Hyatt, 1884 †, nadčeleď: Dimorphoceratoidea Hyatt, 1884 †, čeleď: Girtyoceratidae Wedekind, 1918 †, podčeleď: Girtyoceratinae Wedekind, 1918 †, rod: Girtyoceras Wedekind, 1918 †, druh: Girtyoceras discus (Roemer, 1852) †.

Druh Girtyoceras discus (Roemer, 1852) † je zcela totožný s druhem Sagittoceras acutum (Hind) †. Patteisky (1929) klade výskyt druhu do spodní části zóny IIIα v asociaci s Goniatites crenistria a Nomismoceras vittiger.

vědecká synonyma
Sagittoceras discus Roemer, 1852
Homoceras discus (Roemer); Schmidt, 1924
Girtyoceras cf. discus (Roemer); Kumpera, 1971

Kulmiella sudetica (Patteisky, 1930), rozplavený svleček trilobita, oddělení - spodní karbon, Mississippian - fáze visé, Jesenický kulm, kyjovické souvrství, Kyjovice - Bártův mlýn

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Proetina Přibyl 1946 †, nadčeleď: Proetoidea Hawle and Corda 1847 †, čeleď: Proetidae Salter, 1864 †, rod: Kulmiella Hahn & Hahn, 1968 †, druh: Kulmiella sudetica (Patteisky, 1930) †.

Víme, není nic moc, ale pro nás to je nález nejmladšího zástupce trilobitů v ČR naší sbírky. Rodový název proetidního trilobita je pojmenován podle tzv. kulmu, což je klastická, často flyšová facie spodního karbonu. U nás buduje rozsáhlá území střední a severní Moravy spodního karbonu (Mississippian). Druhové jméno sudetica snad není nutné vysvětlovat.

Lyginodendron Gourlie, 1843 - velikost 110 mm, oddělení - svrchní karbon - Mississippian, Serpukhovian, Moravosilesicum, jesenický kulm, stupeň - spodní Namur, hradecko-kyjovické souvrství, Bobrovníky - Kraví důl

Pravděpodobný otisk kůry řapíku těžko určitelného druhu kapraďorostu. Může, ale nemusí být. Nález z jara 2016 ze suti po M. Pavelovi.

Neuropteris antecedens STUR, 1875 - oddělení - svrchní karbon, Mississippian, Serpukhovian, Moravosilesicum, jesenický kulm, stupeň - spodní namur, hradecko-kyjovické souvrství, Bobrovníky - Kraví důl

Umělý systém Pteridophylla - morfologický systém podle tvarů listů společný pro kapradiny a kapraďosemenné rostliny, rod: Neuropteris (BRONGNIART) STERNBERG, 1825 †, druh: Neuropteris antecedens STUR, 1875 †.

Palaeoneilo altarii (PATTEISKY, 1929) - velikost 7 mm, oddělení - svrchní karbon, Mississippian, Serpukhovian, Moravosilesicum, jesenický kulm, stupeň - spodní namur, hradecko-kyjovické souvrství, Bobrovníky - Kraví důl

Třída: Bivalvia - mlži Linnaeus, 1758, podtřída: Protobranchia Pelseneer, 1889, řád: Nuculida Dall, 1889, nadčeleď: Nuculoidea Gray, 1824, čeleď: Malletiidae H. Adams & A. Adams, 1858, rod. Palaeoneilo Hall and Whitfield 1869 †.

Tento mlž (Bivalvia) byl popsán z namurských karbonských vrstev Patteiskym roku 1929. Dle našich informací však nebyl popsán konkrétně na této lokalitě, ačkoliv lokalitu Kraví důl Patteisky téhož roku, tedy 1929 zkoumal. Přesné místo nálezů totiž neuvedl. Novější výzkumy pak prováděli Řehoř a Vašíček (1967). Fosílie objevili při stavbě základů pro jednu z chat. Jednalo se tedy o časově omezený výskyt, který již neexistuje. O soudobou lokalitu, která se nalézá mezi chatkami a neleží tudíž na soukromém pozemku se zasloužil především paleontolog Martin Pavela, jež na této lokalitě popsal i několik nových druhů makrofauny a flóry. Schránka mlže Palaeoneilo altarii (PATTEISKY, 1929) je na fotografii níže v levé části zabarvena tmavě šedým odstínem. Zbylé dvě hůře zachovalé ulity náleží mlži Posidonia sp. Na úvodní fotografii je zachovalá, lehce opalizovaná miska mlže stejného druhu.

Palaeoneilo altarii (PATTEISKY, 1929) - velikost 8 mm. spodní Namur, hradecko-kyjovické souvrství, Bobrovníky - Kraví důl. Druh Palaeoneilo altari Patteisky původně popsal jako Posidonomya altari.

Synonymum mlže rodu Palaeoneilo Hall and Whitfield, 1869 je Synek Barrande, 1881 †. Ano, skutečně jde o rodové pojmenování mlže totožné čeledi, popsaného J. Barrandem z ordovických vrstev českého barrandienu (bohdalecké a králodvorské souvrství).

Synonymum rodu Palaeoneilo:
Synek Barrande 1881 †

Palaeostylus (Pseudozygopleura) sp. - velikost 30 mm, oddělení - svrchní karbon, Mississippian, Serpukhovian, Moravosilesicum, jesenický kulm, stupeň - spodní namur, hradecko-kyjovické souvrství, Bobrovníky - Kraví důl

Třída: Gastropoda Cuvier, 1795 - plži, podtřída: Prosobranchia Milne-Edwards 1848, nadřád: Caenogastropoda Cox 1959 †, nadčeleď: Zygopleuroidea Wenz 1938 †, čeleď: Pseudozygopleuridae Knight 1930 †, rod: Pseudozygopleura Knight 1930 †.

U této fosílie si nejsme jisti s přesnějším rodovým určením. Rod Paleostylus Mansuy 1914 † je pro ostravský produktivní karbon celkem typický. Ten ale dosahoval velmi drobných rozměrů, většinou do 1 cm a tento má bezmála centimetry tři a ještě není zcela kompletní. Druhové určení fosílie komplikuje navíc skutečnost, že se rozpadla. Jedná se o špatně zachovalé jádro plže s tzv. holostomním typem ulity.

Příklad ulity holostomního plže Turritella (Pek et al., 1996) - vlevo. Tento rod je však starší. První plži rodu Turritella se objevují v devonu a jsou známi po současnost a holostomního plže druhu Medfrazyga clauticae, který patří do čeledi Palaeozygopleuridae Horný, 1955 † - vpravo. Rod Palaeozygopleura Horný, 1955 † se poměrně hojně vyskytuje v barrandienském devonu.

Paradimorphoceras sp. ind. Ruzhentsev, 1947 - velikost 14 mm, oddělení - spodní karbon, Mississippian - fáze visé, jesenický kulm, kyjovické souvrství, Kyjovice - Bártův mlýn

Kmen: Mollusca Linnaeus, 1758 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier, 1797 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel, 1884 † - amoniti, nadřád: Palaeoammonoidea † - paleoamoniti, řád: Goniatitida † - goniatiti, podřád: Goniatitina †, nadčeleď: Dimorphoceratoidea Hyatt, 1884 †, čeleď: Dimorphoceratidae Hyatt 1884 †, podčeleď: Dimorphoceratinae Hyatt 1884 †, rod: Paradimorphoceras Ruzhentsev, 1947 †.

Průběh transverzálních a spirálních linií příbuzného druhu Paradimorphoceras lunula, který je znám z nálezů například z drahanské vrchoviny (Opatovice) nebo Nízkého Jeseníku (Nové Sedlice, Mokré Lazce, Jestřabí). Podle Knoppa (1931).

Průběh suturálních linií.

Posidonia becheri Bronn 1828 - 35 mm, oddělení - spodní karbon, Mississippian - fáze visé, jesenický kulm, kyjovické souvrství, Kyjovice - Bártův mlýn

Clade: Ostreata Ferussac 1822, nadřád: Ostreiformii Ferussac 1822, řád: Ostreida Fërussac 1822, podřád: Malleidina Gray 1854, nadčeleď: Posidonioidea Frech 1909 †, čeleď: Posidoniidae Frech 1909 †, rod: Posidonia Bronn 1828 †, druh: Posidonia becheri Bronn 1828 †.

Posidonia radiata Hind, 1901 - oddělení - svrchní karbon - Mississippian/Serpukhovian, jesenický kulm, stupeň - spodní namur, hradecko-kyjovické souvrství, Bobrovníky - Kraví důl

Posidonia sp. - velikost všech jedinců se pohybuje od 8 mm do 28 mm, oddělení - svrchní karbon - Mississippian/Serpukhovian, jesenický kulm, stupeň - spodní namur, hradecko-kyjovické souvrství, Bobrovníky - Kraví důl

Mezi faunou na lokalitě Bobrovníky - Kraví důl jsou zdaleka nejhojnější mlži. Minimálně 70% patří zástupcům rodu Posidonia BRONN, 1828 a to především druhům P. moravica PAVELA, 2013 a P. radiata HIND, 1901. Tito mlži se vyskytují ve všech rozlišovaných fosiliferních polohách. Poměrně hojní jsou také zástupci rodu Palaeoneilo HALL & WHITFIELD, 1869. Další rody mlžů a goniatiti se vyskytují řídce. Hyoliti, loděnky a brachiopodi jsou poměrně vzácní. Jiné skupiny, jako například paprskoploutvé ryby, jsou velmi vzácné. Trilobiti nebyly dosud v odkryvu BOB-3 (chápej Bobrovníky 3, to je třetí fosiliferní lokalita v pořadí) nalezeni. Neurčitelná rostlinná drť je hojná v několika polohách. Určitelné zbytky jsou však poměrně řídké. Nám se na dané lokalitě podařilo nalézt vcelku obstojný otisk ježovky, který odtamtud také doposud popsán nebyl.

Z Českého masívu jsou známy jen dva, paleontologicky bohatší povrchové výskyty namuru. Prvním je zde popsaná lokalita Bobrovníky - Kraví důl, kde jsou odkryty pravděpodobně nejmladší sedimenty jesenického kulmu (kyjovické vrstvy, bobrovnický horizont) a druhým pak mladší profil lokality Petřkovice - Landek, kde jsou odkryty sedimenty petřkovických vrstev ostravského souvrství. Paleontologicky bohatší je jednoznačně lokalita Bobrovníky - Kraví důl. Zejména množství a koncentrace nalezené makrofauny jsou nesrovnatelné. Na první úvodní fotografii je jedinec o velikosti 12 mm. (popis čerpán z textu M. Pavely - https://www.paleontology.cz

Posidonia BRONN, 1828 - střední až velké schránky s miskami šikmo oválnými a vrcholy posunutými dopředu. Zámkový okraj přímý. Skulprura je tvořena výraznými koncentrickými vráskami. Výskyt od karbonu po juru. V kulmu Nízkého Jeseníku je častý druh Posidonia becheri BRONN. Ve svrchní části neproduktivního karbonu a v ostravském souvrství je častý druh Posidonia corrugata ETHERIDGE. V hradeckém a kyjovickém souvrtví jsou to druhy Posidonia radiata HIND.

Do podtřídy Pteriomorphia BEURLEN, 1944 spadá rod Posidona BRONN, 1828. Ekvilaterární a inekvivalvní misky malých rozměrů (juvenilní stadia) až středních rozměrů. Pravé misky bývají obecně plošší a na anterio-ventrálním okraji lze pozorovat zbytky po bysálním zářezu. Zadní část misky je zakulacená. Skulptura misek je tvořena koncentrickými přírůstkovými žebry. Výrazné a ostré vrcholy misek někdy chybí.

Zdroj:

Martin Kováček, Tomáš Lehotský, SPODNOKARBONŠTÍ MLŽI DRAHANSKÉ VRCHOVINY (KULMSKÁ FACIE) A JEJICH STRATIGRAFICKÝ VÝZNAM,Katedra geologie PřF UP

Rostlinné fragmenty, oddělení - svrchní karbon, Mississippian - fáze visé, Jesenický kulm, kyjovické souvrství, lokality Kyjovice - Bártův mlýn a Bobrovníky - Kraví důl

Selenimyalina lamelosa (MEEK - HAYDEN, 1858) - velikost 6 mm, oddělení - svrchní karbon, Mississippian, Serpukhovian, Moravosilesicum, jesenický kulm, stupeň - spodní namur, hradecko-kyjovické souvrství, Bobrovníky - Kraví důl

Třída: Bivalvia Linnaeus 1758, clade: Eubivalvia Carter 2011, podtřída: Autobranchia Groblen 1894, ifratřída: Pteriomorphia Beurlen 1944, clade: Ostreioni Ferussac 1822 = Ostreomorphi Ferussac 1822, unranked clade: Myalinata Paul 1939 †, řád: Myalinida Paul 1939 †, nadčeleď: Ambonychioidea Miller 1877 †, čeleď: Myalinidae Frech 1891 †, rod: Selenimyalina Newell, 1942 †, druh: Selenimyalina lamelosa (MEEK - HAYDEN, 1858) †.

Misky středně velkých protáhlých schránek mají kapkovitý obrys. Vrcholy jsou terminální, zašpičatělé. Zámkový okraj je krátký, konvexní a většinou splývá se zadním okrajem. Misky jsou ploché, tenkostěnné, bez výrazného kýlu. Skulpturu tvoří nepravidelné koncentrické vrásky.

Stroboceras sp. - velikost 11 mm (sag), oddělení - svrchní karbon, Mississippian - fáze visé, Jesenický kulm, kyjovické souvrství, Slatina - Nový svět

Řád: Nautilida Agassiz, 1847 (?Blainville, 1825), nadčeleď: Trigonoceratoidea Hyatt 1884 †, čeleď: Trigonoceratidae Hyatt, 1884 †, rod: Stroboceras Hyatt, 1884 †.

Nález představuje jádro části závitu trigonoceratidní loděnky rodu Stroboceras. Slatina - Nový svět, 2021.

Sudeticeras cf. newtonense Moore 1950 - největší průměr schránky 18 mm, oddělení - spodní karbon, Mississippian - fáze visé, jesenický kulm, kyjovické souvrství, Kyjovice - Bártův mlýn

Kmen: Mollusca Linnaeus 1758, třída: Cephalopoda Leach 1817 †, podtřída: Ammonoidea Zittel 1884 †, řád: Goniatitida Hyatt 1884 †, podřád: Goniatitina Hyatt 1884 †, nadčeleď: Dimorphoceratoidea Hyatt 1884 †, čeleď: Anthracoceratidae Plummer and Scott 1937 †, rod: Sudeticeras Patteisky 1929 †, druh: Sudeticeras cf. newtonense Moore 1950 †.

Schránka involutní s relativně úzkým umbilikem (cca 1/6 průměru). Skulptura je tvořena transverzálními liniemi, které mohou být hladké nebo mírně esovitě zahnuté. U větších jedinců se objevuje charakteristické zoubkování. Přírůstkové linie jsou velmi husté v umbilikální oblasti. Vzdálenosti mezi nimi na laterální a ventrální straně schránky nejsou shodné. Sutura není zachována.

Sudeticeras PATTEISKI, 1930 je blízký rodu Goniatites s vyšším posledním závitem, nepatrným umbilikem. Výskyt visé - namur. V hradeckém souvrství je nejčastější druh Sudeticeras crenistriatum (BISAT), v kyjovickém souvrství Sudeticeras stolbergi PATTEISKI a Sudeticeras hoeferi PATTEISKI. V ostravském souvrství je nejrozšířenějším goniatitem Sudeticeras ostraviense PATTEISKI.

Patteisky (1960) uvádí S. newtonense z nejvyšší části zóny Goγ kyjovických vrstev. Druh je dále popsán z Velké Británie - zóny P2 a Irska z téže zóny (Currie, 1954). V Polsku je znám z Gałęzické synklinály (Żakowa, 1971).

Sudeticeras ostraviense Patteisky, 1930 - průměr 15 mm, oddělení - svrchní karbon, Mississippian - fáze visé, Jesenický kulm, kyjovické souvrství, Slatina - Nový svět

Řád: Goniatitida Hyatt, 1884 †, podřád: Goniatitina Hyatt, 1884 †, nadčeleď: Dimorphoceratoidea Hyatt, 1884 †, čeleď: Girtyoceratidae Wedekind 1918 †, podčeleď: Sudeticeratinae Korn and Ebbighausen, 2006 †, rod: Sudeticeras Patteisky 1930 †, Sudeticeras ostraviense Patteisky, 1930 †.

vědecká synonyma:
Anthracoceras cf. discus Frech, 1928
Sudeticeras ostraviensis Patteisky, 1929

Sudeticeras sp. inc. - velikost 17 mm, oddělení - spodní karbon, Mississippian - fáze visé, Jesenický kulm, kyjovické souvrství, Kyjovice - Bártův mlýn

Goniatiti - [Gonyatyty, řečtina], Ammonoidea, vymřelá skupina hlavonožců se suturou s osmi laloky (primitivní jich mají méně). Pokročilé rody mají amonitovou suturu s pomocnými laloky. Ze středního devonu až svrchního permu. Na lokalitě Kyjovice - Bártův mlýn se našlo vcelku velké množství gonitatitů a to i poměrně skvěle zachovalých, potažmo i rozměrově velmi slušných a velkých. My jsme prozatím takové štěstí neměli. Jedná se pouze o těžko identifikovatelné jádro, patrně rodu Sudeticeras Patteisky 1930 †.

V roce 1965 podávají R. Prokop a M. Huml zprávu o geologickém výzkumu kulmu v jižní části Oderských vrchů. Zde se zmiňují o nálezu určitelného goniatita (sic!) z lomu u Bohuslávek. Osud tohoto nálezu je však neznámý. Kumpera a Vašíček (1967) podávají zprávu o nálezu nových lokalit s výskytem goniatitové fauny na mapovém listu Hlučín. Jedná se o odkryvy ve Velké Polomi, Jilešovicích a Mokrých Lazcích. Z Velké Polomi uvádějí formy Dimorphoceras lunulum, Dimorphoceras aff. lunulum a juvenilní stadia ?Dimorphoceras lunulum. Dále uvádějí větší množství zástupců sudeticerové fauny Sudeticeras wilczeki, Sudeticeras cf. hoefferi a Sudeticeras sp. V břidlicích jižně od Jilešovic nalezli pouze goniatity z okruhu Dimorphoceras cf. lunulum. Od Mokrých Lazců (svrchní část hradecko-kyjovického souvrství) uvádějí nálezy velkého množství blíže neurčitelných juvenilních forem goniatitů (domnívají se, že spadají do okruhu rodu Dimorphoceras), určit se podařilo pouze Dimorphoceras lunulum a Dimorphoceras cf. varians. Souborně je makrofauna kulmských lokalit na Hlučínsku zpracována Řehořem a Vašíčkem (1967). Autoři podávají obsáhlý výčet makrofosilií z lokalit Bobrovníky Kraví důl, Bobrovníky, Jasénky, Jilešovice, Velká Polom, Dolní Lhota, Budišovice Vondruškův lom, Mokré Lazce a Ohrozim. Zmíněné lokality poskytly bohatý fosilní materiál.

Goniatites retrorsus.
Zdroj: https://commons.wikimedia.org

Na lokalitě Kyjovice Bártův mlýn Patteisky (1929) je druh goniatita Sudeticeras stolbergi PATTEISKY 1929 † velmi snadno zaměnitelný s druhem Sudeticeras splendens (Bisat, 1928) a to zvláště při špatném zachování a ve fragmentech, což může být případ tohoto nálezu. Moore (1950) upozorňuje na jeho (Sudeticeras stolbergi) možný výskyt v Rýnském břidličném pohoří a dokládá na Ruprechtem (1937) popsaném a vyobrazeném jedinci jako S. stolbergi, o kterém se domnívá, že patří právě k druhu S. splendens. Tyto záměny jsou dosti časté pokud jsou k dispozici pouze fragmenty okolí umbiliku nebo ventrální části schránek. V těchto částech jsou totiž obě formy prakticky identické.

Zdroj:
Tomáš LEHOTSKÝ, Taxonomie goniatitové fauny, biostratigrafie a paleoekologie jesenického a drahanského kulmu, Disertační práce, MASARYKOVA UNIVERZITA, Přírodovědecká fakulta, Brno, 2008

https://english.fossiel.net

Sudeticeras splendens (Bisat 1928) - největší průměr schránky 35 mm, oddělení - spodní karbon, Mississippian - fáze visé, jesenický kulm, kyjovické souvrství, Kyjovice - Bártův mlýn

Kmen: Mollusca Linnaeus 1758, třída: Cephalopoda Leach 1817 †, podtřída: Ammonoidea Zittel 1884 †, řád: Goniatitida Hyatt 1884 †, podřád: Goniatitina Hyatt 1884 †, nadčeleď: Dimorphoceratoidea Hyatt 1884 †, čeleď: Anthracoceratidae Plummer and Scott 1937 †, rod: Sudeticeras Patteisky 1929 †, druh: Sudeticeras splendens (Bisat 1928) †.

Vestinautilus sp. ind. - velikost 22 mm, oddělení - spodní karbon, Mississippian - fáze visé, Jesenický kulm, kyjovické souvrství, Kyjovice - Bártův mlýn

Kmen: Mollusca Linnaeus, 1758 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier, 1797 - hlavonožci, podtřída: Nautiloidea Agassiz, 1847 - loděnkovití, řád: Nautilida Blainville, 1825, nadčeleď: Trigonocerataceae Kummel (1964) †, čeleď: Trigonoceratidae Hyatt, 1884 †, rod: Vestinautilus Ryckholt, 1852 †.

KARBON /hradecko-kyjovické souvrství/CARBONIFEROUS /hradec-kyjovice formations/

KARBON /hradecko-kyjovické souvrství/
CARBONIFEROUS /hradec-kyjovice formations/